Navážu ještě na předchozí text, který jsme zde zveřejnili.
Zrovna nedávno se mi stalo to, o čem jsem zde psala.
VZBUDILA JSEM se s horečkou,
bolestí v krku a tak jsem celý den zůstávala v posteli, zachumlaná
pod peřinou a přesto se mnou zmítala zimnice. Můj kocour nějakou dobu chodil
kolem postele sem a tam a mňoukal. Jakmile jsem však začala znovu usínat,
rozhodl se přijít blíže, skočil mi do klína a uvelebil se na mě. Přitom začal
příst. Uklidňující pocit se dostavil skoro okamžitě potom, co jsem ho začala hladit.
Přejížděla jsem rukou po jeho hebkém kožíšku. Tepová frekvence se ustálila na
normální hodnotu a já pomalu upadala do ozdravného spánku.
Můj kočičí léčitel přitom u mě zůstával po celou tu dobu.
Sám vypadal jako v transu…
Napadlo Vás někdy:
Proč například, když jsme ve stresu, nebo máme deprese, jdeme intuitivně za
svým domácím mazlíčkem a pomazlíme se s ním?
Vede nás jakási
přirozenost? Zvířata a kočky nejsou výjimkou, jsou našimi baterkami,
odbourávači stresu. Jsou naším zdrojem energie. Čerpáme tak energii z nich,
ze zvířat. Oni si ji pak dobijí ze svého okolí.
Spoustu tezí se zabývá také tím, že kočka vyhledává záměrně
negativní (někdy zvané také jako destruktivní) místa v místnosti, kam se
pak uchýlí, protože prý vysává z tohoto místa jeho energii.
Proto je ráda v naší
blízkosti, když jsme nemocní. Snaží se z nás vysávat destruktivní energii
a my se pak cítíme lépe. Proč to však kočky a jiná zvířata dělají, to je otázka
druhá. Pomáhají tím nám? Nebo jsou trochu sobečtí a má to nějaký význam pro ně…
Kočky jsou v tomto případě fascinující stvoření, která žijí na pomezí toho, co
bychom my lidé nazvali realitou a nadpřirozenem.